Porcelánový hmoždíř s paličkou ⌀9cm souprava Československo

Detailní popis produktu

Porcelánový hmoždíř s paličkou ⌀9cm souprava Československo

• souprava hmoždíře s paličkou (tloučkem)
• vnitřní část a hlavička paličky hladká
• umožňuje rozdrtit koření a bylinky bez ztráty vitamínů a aroma
• vhodný pro drcení koření a kořenících směsí, k přípravě různých marinád či dipů,..
• materiál v hmoždíři se nepřehřívá - vše probíhá za pokojové kuchyňské teploty
• žádný tepelný šok oproti elektrickým zařízením znamená výraznější aroma, které déle přetrvá
• praktická nálevka slouží zároveň jako držák paličky
• skvělý pomocník i ozdoba do každé kuchyně
• kvalitní Československá výroba z období 70. - 90. let 20. století
• velice masivní a poměrně těžký výrobek z bílého porcelánu
• v nabídce různé velikosti souprav hmoždíře (viz .poslední fotografie),zde nejmenší velikost z nabídky
• nové zboží (vlivem dlouhodobého skladování zaprášené-před prvním použitím důkladně omyjte teplou vodou)

Rozměry hmoždíře cca:

• vnější Ø 9,1 cm (bez výlevu)
• vnitřní Ø 7,5 cm
• hloubka  4,1 cm
• výška  4,9cm

Rozměr paličky:

• Ø v nejširší části 2,5 cm
• celková délka cca 10 cm

Hmotnost soupravy: cca 350g

Materiál: bílý porcelán

Vyrobeno v Československu

Porcelán (zastarale též porculán) je keramická hmota, vzniká vypálením keramického těsta, tvořeného směsí kaolinu, ostřiva a taviva. Používá se pro výrobu nádobí, sanitární keramiky, elektrických izolátorů, dlaždic, ozdobných předmětů, v dentální keramice a mnoha dalších předmětů (sošky, hlavičky panenek aj.).

Porcelán byl objeven a vyráběn v Číně – tzv. protoporcelán od 7. století př. n. l., porcelán jak jej známe dnes pak od 7. století n. l. V Evropě bylo toto vzácné zboží v 17. a 18. století velmi ceněno, o čemž svědčí i to, že výraz „China“ se stal v Evropě obecným označením tohoto luxusního produktu. Při pokusech o napodobení čínského porcelánu evropští keramici mnohokrát selhali, dokázali zpracovat bílou hlínu vizuálně podobnou kaolínu (ten neměli) a vypálit ji na dostatečně vysokou teplotu 1250-1300°C, ale získali pouze kameninu chybně označovanou italský porcelán nebo francouzský porcelán, ale šlo o kameninu, protože chyběla kaolín, ostřivo a oxid železa. s vysoknapodobili správně konečně v roce 1708 toto hledání rozřešil Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, kterému asistoval Johann Friedrich Böttger. Receptem byla kombinace ingrediencí zahrnujících coldický jíl (druh kaolínu), vápenatý alabastr a křemičitý písek.

Při správném poměru všech složek a jejich dobrém vypálení vznikl dostatečně tvrdý, bílý a poloprůsvitný materiál – porcelán. V Evropě byl tento postup velmi komplikovaný (na rozdíl od Číny, kde lze kaolínové jíly pro výrobu porcelánu těžit z přírodních ložisek), nutno nalézt správný poměr kaolínu k dalším surovinám a kombinaci ingrediencí. Vliv orientálních manufaktur na objev evropského porcelánu lze tedy považovat za minimální, spíše inspirativní vzor.